70 hodin v Praze aneb skautský zimní tábor trochu jinak

Psal se čtvrtek 9. února a doberští skauti ani o jarních prázdninách neváhali a společně se vydali do Prahy. Už před sedmou hodinou ranní se začali skautky i skauti sbíhat k nádraží, odkud nám jel vlak. Až po druhém přestupu jsme směřovali přímo do hlavního města. Po dlouhé cestě jsme se dostali do samého centra Prahy – na hlavní nádraží. Naše vůbec první společná cesta metrem, pro některé z nás první v životě, dopadla velmi dobře i přesto, že jsme s sebou tahali těžké batohy. Po příjezdu do klubovny a následném vybalování se vytvořily čtyři týmy určené vedoucími. Každý si zvolil své jméno a pokřik. Až když měli všichni nasycená bříška, mohli jsme se konečně vydat za památkami. Člověk by uvažoval, jestli na celém dni byl nejlepší čas strávený s přáteli, poznávání nových míst nebo 20 objednaných pizz. Na konci celého dne nás čekal zasloužený spánek.
Druhý den se nesl v duchu soutěžení. Každý tým musel ukázat své schopnosti komunikovat, orientovat se a i přes všechny stresy táhnout za jeden provaz při plnění zadaných úkolů. Skupinky si za celý den zkusily při plnění zadání na vlastní pěst cestovat metrem, komunikovat anglicky s cizinci, rozplánovat si čas a v neposlední řadě si užily plno zábavy. Všechny týmy byly úspěšné a nikomu se nic nestalo. Po návratu do klubovny jsme připravili místnosti ke spánku a pokračovali v soutěžení. Tentokrát jsme museli zapojit fantazii a připravit návrh stroje či organizace, která by udělala Prahu lepším místem. Konkurence byla velká. Od létajících dronů sbírající odpadky až po jídelny pro bezdomovce. Vyhrál však Pro-Zygot 300 sloužící k čištění vzduchu a udržování pořádku v ulicích. Večer jsme si připomněli táborové dny zpíváním písniček.
Třetí den jsme začali na Václavském náměstí. Ne v obchodech ani u sochy, ale v Thajském ráji ve společnosti pedikúrních rybiček. Po tomto poněkud netradičním zážitku jsme šli na oběd. Nastal čas poznávání a metrem jsme se vydali na Vyšehrad, kde jsme se podívali na hrob českého zakladatele skautingu – A. B. Svojsíka. Následovala dlouhá pauza na focení u překrásného výhledu. Večer jsme se zúčastnili mše a vrátili se zpátky do klubovny. Tam jsme hráli poslední hru z našeho výletu.
V neděli jsme se už jenom sbalili, uklidili klubovnu a společně se všemi zážitky odjeli domů.
„Nelíbilo se mi, že už končíme.“
„…aspoň jsme se naučili jezdit metrem.“
Adéla Rechtenbergová a Zuzana Tesarčíková