Přišel pátek 20. Října a tedy i víkendovka na Barnošce. Vést jsme ji měly my Sovy a tak jsme se strašně těšily. Všichni se sešli u fary, kde už čekaly 4 auta, aby nás odvezla. Do nich jsme se i s batohy naskládali a už se jelo. Pod Barnoškou jsme museli vystoupit a dál jít už jen po vlastních. Byla už tma, když jsme konečně spatřili chatu. Po namáhavém výstupu jsme si vybalili věci a pak se všichni sešli dole. Tam se účastníci rozdělili do dvou týmů. Následovala večeře, při které Anežce volal její taťka a ptal se, jestli už jsme na chatě, že se venku šíří neznámý virus. Po večeři následovala scénka s laboratoří, kde účinkovala Aďa a Zuzka. Ve scénce nám popsaly jak virus funguje, a že začíná Zombie apokalypsa a na Barnošce může zůstat pouze polovina z nás. O hodnou chvíli později přišel další hovor, kde vystrašeným hlasem taťka popisoval jak to u nich vypadá. Zaslechli jsme  kousek nějakého souboje, než se spojení přerušilo. Večerka byla kolem jedenácté hodiny večerní a už za hodinu jsme chudáky Lentilky a Papoušky měly vzbudit na noční hru. Cílem hry bylo najít svůj tým a co nejrychleji se dostat zpátky na Barnošku. Poté, co vyhrál tým Vačnatců jsme konečně mohli spát až do rána. U rozcvičky měly týmy za úkol najít špagety, které se nacházely ve strmém kopci. Najít je nebylo příliš těžké. Ukázalo se, že mnohem těžší bylo je nerozsypat-jakmile je totiž našli, vítězoslavně je zvedli nad hlavu a všechny se vysypaly. Naštěstí to byly náhradní špagety a tak nám na oběd špaget zbylo dost.

Dopoledne se hrála jenom jedna hra, ve které opět vyhráli Vačnatci. Do oběda jsme si povídali a užívali si krásu přírody. Odpoledne se hrály další hry-sněz co musíš a pohřben zaživa. Obě hry vyhráli opět Vačnatci. Večer byla ještě stezka odvahy a pak se šlo spát.

Následující den při rozcvičce ležel venku na stole balík, ve kterém byly injekční stříkačky, zelený protijed a placky. Po aplikaci protijedu začal kolotoč uklízení a balení. Ještě jsme vyhlásily jednoznačného vítěze, a to Vačnatce. Odměnou jim byl pytel bonbónů, který jsme nakonec snědly my Sovy, protože vítězové nejevili zájem.

Cesta zpátky byla vskutku zákeřná, protože se při uklízení rozpršelo, a tak jsme mohli být rádi, že se nám nic nestalo.

Gabka Kubienová

Fotografie na  http://dobercata.rajce.idnes.cz