Psalo se jedno krásné slunečné ráno, do kterého jsme se všichni probudili a vyrazili jsme na sraz tábora. Po sbalení a odevzdání všech dokumentů pro nás přijel objednaný autobus, který nás zavezl do obce Malé Hradisko nedaleko Prostějova. Cestou jsme pozorovali města, vesnice a ke konci hlavně přírodu, do které jsme se rozhodli jet tábořit. Ovšem jsme nejeli až do tábora, ale museli jsme si tam všichni poctivě dojít.

Po příchodu do tábora nás uvítaly selky, které nás pohostily chlebem se solí, bohužel ale malým kouskem, jelikož toho moc neměly, protože zlá hraběnka von Plumemberg každý den vybírala vysoké daně. To se ovšem zbojníku Ondráši a dalším zbojníkům nelíbilo. V průběhu tábora děti se zapisovaly také na workshopy, ve kterých hrály míčové hry, Bang, vytvářely náramky, psaly dopisy, pekly nebo vyzkoušely lanovku. Tato nabídka činností má mezi dětmi obrovský zájem a velice je to baví.

Největší zážitek z celého tábora mají vždy noví členové, kteří jsou při našem “rituálu” alias slibovém ohni přijati slibem mezi nás skauty. Tuto atmosféru nelze popsat, je to nádherná chvíle, která vždy utkví v srdcích, ve vzpomínkách, na které se vždy krásně a hrdě vzpomíná. Jsme rádi že jsme mohli zase přijmout mezi nás skauty nové členy. Jak se u nás říká: “Jednou skaut, navždy skaut.”

Tábor bez nočních bojovek by nebylo ono. Proto jsme jednu noc museli zachránit zbojníka Ondráše, kterého unesli a svázali. Naši zbojníci je zahlédli v lese a vyslali zprávu, že v noci ho půjdeme osvobodit. Děti měly za úkol se potichu a po tmě připlížit a osvobodit tak Ondráše, bohužel všude kolem byli hlídači Hraběnky, kteří když někoho našli posvícením baterky, musel jít znovu do tábora a zkusit štěstí znovu. Další bojovka se nesla v duchu útoku na náš tábor. Hraběnka poslala vojáky, aby nám vypálili tábor, ovšem my jsme se nedali. Všechny kluky jsme rozmístili kolem náměstí, aby hlídali a s pomocí síly vedoucích je pochytali a svázali. Vojáci zapalovali místa kolem tábora, které vždy musely holky vždy rychle uhasit. Aby to nebylo tak jednoduché, objevily se zde i zdravověda s fingovanými zraněními. Děti dostaly lékárničky a musely ošetřit popáleniny, zraněnou nohu…

V závěru tábora se zbojníci vzbouřili proti Hraběnce von Plumemberg a po jejím pádu se vesničané rozhodli jmenovat hrabětem místního Rychtáře, který zavedl daň, jako za starých dob zpátky, desátek. Poté všem poděkoval za pomoc a společně s vesničany pro nás připravili hostinu, na které jsme si všichni moc pochutnali, oblizovali jsme se až za ušima. Další den jsme dobalili poslední věci na táboře a vydali se na dlouhou cestu domů. Po příchodu z vlaku v Dobré jsme zahlédli své rodiče a s radostí a se spousty zážitků jsme všichni odjeli do se svých sladkých domovů se svými rodiči.

Michal “Sušenka” Bojko

Fotogalerie celého tábora: https://www.rajce.net/a17427695