23.12.2019

K vánočnímu času v našem středisku patří i tradiční roznášení cukroví seniorům. Za mě se jedná o nejhezčí akci pro veřejnost, kterou pořádáme. Celá příprava této akce začíná na začátku prosince, kdy jednotlivé družiny střediska společně se svými vedoucími ukuchtí jakýkoliv druh cukroví, nebo vyrobí přáníčka.

V den roznášení se pak všechny dětmi vyrobené dobroty naskládají na tácky a zabalí do celofánu, pak už nezbývá nic jiného než všechny příchozí rozdělit do skupinek, nabalit do baťůžků přáníčka, PFka, balíčky s cukrovím a vyrazit.

Tento rok s malou obměnou. Rozhodli jsme se zároveň roznášet i Betlémské světlo, takže přibyla i lucernička s plamínkem, který až k nám urazil velice dlouhou cestu napříč celou Evropou, a je symbolem míru, přátelství a naděje.

Jednotlivé skupinky vyrazily na cestu podle mapky, s vyznačenými domy, které dostaly. A jak to, že i přes počasí, které se rozhodlo vyzkoušet naši odolnost, jsme si udržovali úsměv na tváři a hřejivý pocit u srdíčka? No, možná bude lepší, když Vám to poví Anežka:

Přes hodinu a půl jsme byli na cestě, a protože vydatně pršelo všichni měli mokré oblečení a zmrzlé ruce, já pomyslela na to, že tohle je fakt hrůza. Ani já na tom nebyla o moc líp a k tomu mi pořádně čvachtalo v botách.

Došli jsme k dalšímu domu, a než nám někdo otevřel trvalo to poměrně dlouho. Nakonec ze dveří ale vykoukla babička a omluvila se, že jsme museli čekat, říkala, že nemohla tak rychle sejít schody a je sama doma.

Představili jsme se, a zeptali jsme se jí, jestli chce zapálit svíčku Betlémským světýlkem, ale ona odvětila že má strach, aby se nestala nějaká nehoda, protože její zdravotní stav na tom není nejlépe, potom jsme zazpívali vánoční písničku, předali přáníčko a cukroví od dětí. Pak nastalo klasické vysvětlování, proč si nechceme vzít peníze, celou akci totiž děláme pro radost, ne proto abychom na tom vytěžili ranec peněz. A větší radost nám teda udělá to, že někoho osamělého opravdu potěšíme.

Ona mi podala ruku popřála mi krásné svátky a děkovala za to jakou jsme jí udělali radost, při pohledu do jejích do očí jsem si všimla, jak se jí po tváři kutálí slza. Při odchodu jsem si uvědomila, že přesně z tohoto důvodu nám stojí za to chodit po Dobré v mokrých bundách a čvachtajících botech.

Snad jste si všichni užili vánoční čas, a předali aspoň trochu lásky a úsměvu někomu dalšímu, protože tato akce byla jako každoročně důkazem toho, že jak se říká, ty nejcennější věci někde za pultem nekoupíš!

Více fotografií na: https://www.rajce.net/a16537675

Anežka Cvičková & Kristýna „Želva“ Goldová