Přes Český Těšín, Žilinu až do Dolné Tížiny. Taková byla naše cesta na poslední víkendovku skautského roku. Neplánovaný nákup v Žilině nás málem stál navazující autobus, avšak řidič vzal nás i spoustu našich tašek. Přesvědčili jsme místní o existenci klubovny v jejich vesnici a mohli se ubytovat v jedné společné místnosti. Večerním programem nás tradičně provázela Zuzka a mohli jsme si vyzkoušet kreslení podle popisu, vysvětlování abstraktních pojmů i tichou poštu. Ještě před spaním napadlo nás sbalit si svačiny a připravit batohy na zítřejší výlet, ať ráno ušetříme čas. Aďa dokonce předvařila oběd.

Ráno nás připravené, avšak stejně nestíhající původní plán. Vyšli jsme až po 9. Děcka tipovaly vzdálenost, kterou máme ujít a tipy byly mírnější okolo 8 km, až divočejší 30 km. Slunce nám příjemné svítilo a svěží krajinou jsme kráčeli k první překážce. Většina z nás se rozhodla řeku protínající naši trasu přeskákat, jiní však brodili boso. Čekal nás první kopec, s jehož vyjitím byla třetina stoupání za námi. A přišla pauza, jedna z mnoha. Cesta však pokračovala vzhůru a naše družina se rozdělila na 3 rychlostní stupně. První dorazil na vrchol něco po 1 odpoledne. Zatímco nahoru jsme potkali jen několik dalších poutníků, směrem dolů, k chatě, se jimi jen hemžilo. Dokonce nás při občerstvení přišly pobavit místní kozy. Další cesta dolů už nebyla vůbec náročná. Jen jsme se trochu ztratili a došli ve 3 skupinách, z nichž každá zažila něco jiného při návratu. Suchý byl tak pokořen a my si mohli dát v 9 večer po nějakých 21 km večeři. Na velké ponocování nebyly síly ani prostor a tak brzy přišla večerka. Jen co si holky zadaly Stravu, tak se nám mohly oči zavřít.

Do neděle nás přivítala zatažená obloha. Několik z nás e vydalo ještě za zvuků spánku zbytku do místního kostela na mši, kde jsme byli za celebrity a poskytovali rozhovory zvědavcům. Po snídani ve znamení zbytků jsme museli včerejší chůzi dostat z nohou další chůzí. Tentokrát však jen kousek a bez značného převýšení, abychom mohli přemýšlet nad body skautského zákona. Už to vypadalo na déšť, ten však nepřišel ani přes skromný oběd a ochladil nás až na zpáteční cestě vlakem.

Milujeme hory! A těšíme se na další putování.

Dominik „Koci“ Sýkora

Fotografie na zonerema.com