Jednoho deštivého ale přece krásného dne jsme s prvním oddílem vyrazili na Morávku na chatu od pana Ruži. Po tom, co jsme absolvovali velmi záživnou cestu až po strop přeplněným autobusem nás na zastávce čekal pan Ruža a začal tak odvážet nejmenší děti na chatu. Jakmile jsme se tam dopravili, zabydleli, najedli se, zahráli pár seznamovacích her, tak se šlo na kutě, děti ale očividně nepotřebovaly tolik spánku jako vedoucí, protože něco jako sobotní vyspávání alespoň do osmi jim vůbec nic neříkalo, jelikož mě teda vytáhli z postele tak o půl šesté, tak jsem si říkala, že jim to nedaruju a trochu jím okořením rozcvičku. Moje původně zamýšlená sparťanská rozcvička ale vůbec nesplnila svůj účel, protože jediný, kdo po ní vypadal jako po bitvě u Thermopyl jsem byla já. Během dopoledne se děti dvakrát setkali s tváří naší víkendovky, a to se Shrekem, kterému ráno lord Farkvád přikázal zachránit Fionu, a po tom co mu ji při dopolední hře děti pomohly zachránit, tak se poznali i s princeznou Fionou, která byla uvězněna v lese shodou okolností poblíž naší chaty. Dopolední hra splnila na rozdíl od rozcvičky svůj účel, protože děti k obědu snědly, co se dalo skoro jsem se bála i o talíře. Odpoledne jsme si zahráli hru, při které děti morbidně napadaly obrázky zlobrů houbičkami na nádobí. Po hře nechyběla zasloužená svačinka a návštěva Shreka s Fionou kteří se s námi rozloučili s romantickým polibkem. Večer jsme strávili u krbu se zpěvníkem s kytarou a když jsme dozpívali, tak jsme se někteří (jako třeba já) velmi znaveni vydali na kutě. Ráno se u dětí naštěstí neprojevil až tak moc velký nadbytek energie jako předchozího dne a nechali mě dospat alespoň sedmé hodiny ranní. Po tom, co je Vlaďka protáhla na rozcvičce a spořádali buchty, které mamči napekly, tak jsme se vydali dolů zpátky na zastávku. Po radostném přivítání s rodiči se všichni vydali domů dospat to brzké vstávání.

Více fotografií na rajce.net.

Anežka Cvičková