V Pátek 22. Září se setkaly Sýkorky před farou, aby vyjely na první víkendovku v tomto novém skautském roce.

Jeli jsme dvěma autobusy s jedním přestupem, až jsme dojeli na autobusové nádraží v Novém Jičíně. odtud jsme šli pár minut pěšky do zdejší skautské klubovny. Zahráli jsme si venku hry(Magic ball, ze kterého byly všechny děti špinavé), vybalili jsme se a pochutnali si na večeři. Večer následovaly společné hry (městečko Palermo a další) a potom jsme ulehli do svých spacáků a přemýšleli co nás asi zítra čeká…

Ráno po snídani následoval dopolední program který si pro nás připravili děti „dobrovolníci“ a workshopy. Posléze jsme poobědvali a k obědu neodmyslitelně patří i odpolední klid. Ten ale není nekonečný.

Po ukončení za námi přišla Áďa a oznámila nám, že se v klubovně skrývá bomba! Měli jsme čtyři hodiny do výbuchu a naším úkolem bylo zjistit kód k deaktivaci. Na památkách po Novém Jičíně byly rozvěšeny papíry se zajímavostmi o nich a my dostali křížovku, kterou jsme měli doplnit. Ovšem to bylo poněkud těžší…vedoucí nám vzali mapu a odvezli nás mimo město. Na nás bylo abychom zjistili kód a ještě se vrátili zpět v daném limitu. Když jsme všichni byli zpět v klubovně, zbývalo už jen pár minut. Po špatně zadaném kódu jsme ovšem vybuchli! To nikdo z nás nečekal, ale dlouho jsme z toho skleslí nebyli. Na večeři byly palačinky a všichni jsme měli úsměv na tváři. Po těch úžasných palačinkách následoval klidný program o rozhodování a zazpívali si pár písniček než jsme všichni upadli do hlubokého spánku.

Nedělní ráno mohli zájemci vstávat dřív a zúčastnit se mše svaté v místním farním kostele. Po mši jsme všichni spojili síly, aby jsme klubovny předali v co nejhezčím stavu. Dokonce nám nějaký ten čas zbyl. Ten jsme strávili společným hraním her na zahradě. I hry měly svůj konec a my jsme se ani nestihli vzpamatovat a už jsme seděli v buse směrem domů. Nikdo nechtěl víc než svou postel a pořádně se vyspat. Protože co by to bylo za víkendovku bez ponocování?;)

Tato víkendovka byla fajn i proto, že se na ní společně s vedoucími podílely i děti, například s workshopy, budíčky, vařením atd. Věřím že jsme si to všichni užili a od nikoho tato víkendovka nebyla tou poslední. Ach ta škola, kdyby po neděli nebylo pondělí stálo by to za prodloužení. A myslím že každý z nás už se těší na víkendovku, která nás čeká za chvíli.

Barbora „Druid“ Chodúrová

Fotografie na zonerama.com nebo rajce.net