Prázdniny byly v plném proudu, někdo byl u prarodičů na chatě, jiný u moře s rodinou a přes všechny naše předešlé zážitky jsme se my, 3. oddíl Sýkorky, sešli 1. srpna před farou, abychom se společně vydali na týdenní skautský tábor. Pro mnohé děti to byla premiéra, ale neměly se čeho bát, protože jely se staršími, zkušenějšími členy oddílu, kteří na tábory jezdí už řadu let – vedoucími a Sýkorkami, které své skautské působení na konci tábora stvrdí skautskými sliby.

Vyřešili jsme bezinfekčnosti, rozloučili se s rodiči a odcupitali do objednaného autobusu, který nám zastavil přímo před klubovnou. Odvezl nás i se zavazadly do Bítova. Odtud jsme šli po svých a naše batohy se svezly autem. Po kilometrové cestě jsme dorazili do tábořiště, vzali si své tašky, rozdělili stany a šlo se vybalovat a zvelebovat. Přerušila nás až píštalka, svolávající k obědu.

Ještě téhož dne nás navštívil Mickey Mouse s jeho přáteli a pozvali nás do svého klubíku. Ale nic nebylo tak snadné. My si své čestné místo museli zasloužit. Děti byly rozděleny do táborových skupinek a následovalo vyrábění vlajek, myších uší a vymýšlení pokřiků. Pravá zkouška přišla až druhý den, když za námi přišel Ouško, Mickeyho digitální parťák, aby nám sdělil, co nás čeká, ale pokazil se. Děti byly ovšem nebojácné a pustily se do oprav. Povedlo se! Získáním určeného nářadí Ouška opravily a vysloužily si místo v klubíku. Další dny pomáhaly Mickemu a přátelům s nalezením psa Pluta i členů klubíku, které kačer Donald svým hněvem rozeslal po světě, stavbou komína, či vyráběním léku pro Daisyného nemocného kamaráda.

Mezi vší touto pomocí nás provázely klasické tábornické aktivity. Každé ráno po budíčku jsme protáhli své ztuhlé svaly na rozvičce a zamysleli se nad správným jednáním při ranním zamyšlení. Následovala snídaně – zdroj síly a nástup. Nesměly chybět služby potřebné pro chod tábora, spousta programů, workshopů, her a zábavy. Taky jsme měli spoustu jídla. Po každém obědě následoval odpolední odpočinek. Den jsme zakončovali večerním povídáním a zpíváním u ohniště. Nesmíme opomenout noční hlídání tábořiště před přepady.

Každý den přinesl něco výjimečného. V neděli jsme měli mši svatou na louce. Ve středu jsme se vydali na výlet k nedaleké vodní ploše. Čtvrteční den nás navšívila Česká televize, aby natočila reportáž o zvládání dětského tábora ve vedrech. A v pátek jsme měli výjimečnou příležitost prohlédnout si hasičské auto z blízka při příležitosti doplnění vody do sprchy. Tento den byl kromě hasičské návštěvy výjimečný především skautskými sliby deseti Sýkorek. Slibování pro ně byl silný a emotivní prožitek. I pro všechny přátele okolo. Lépe jsme náš tábor zakončit nemohli. Sotva jsme ulehli do spacáků, bylo ráno odjezdu. Nezbývalo nám než se nasnídat, sbalit a vítat s úsměvy naše rodiče, kteří si pro nás na tábořiště přijeli.

Zde končí náš společně prožitý tábor. Ve vzpomínkách nám však zůstane a my se vydáme na další za rok.

Barbora „Druid“ Chodúrová

Fotografie na zonerama.com