Jeseník až Šumperk se zastávkou ve Starém Městě. S takovou vizí začal náš puťák v pondělí 10. srpna. Po táboře jsme si dali den odpočinku, který byl spíš balící a prací a onoho rána si zkontrolovali batohy. Některé byly odlehčeny, jiné nahrazeny a mohlo se jet. Předpověď byla přívětivá, trasa odhadem přiměřená, nálada dobrá a tak se naše 19 členná parta vydala vstříci všem radostem i nástrahám putování. 

Z krátkého pobytu před Kauflandem, pro doplnění zásob, si odnášíme poučení nestát v uličce. Ještě na kraji města se nám ztratila trochu koncová trojice a většina skupiny musela pro bolest ladit nastavení batohů. Aďa nám posílala místa srazu zhruba co 3 km, abychom se úplně nerozdělili. A tak jsme loukami i lesy došli na vytipované místo ke spaní. Kuskus s tuňákem a trochou rajčat z konzervy nás zasytil na večer při posledních paprscích slunce a mohlo se po nekonečném povídání jít spát.

Ráno jsme se vzbudili už bez Kociho, který akutně potřeboval navštívit zubařku. Zbytek skupiny pokračoval za pravidelných pauz po žluté až na Obří skály, kde kromě lezení na skály vzniklo i nemalé množství fotek. Vrcholem cesty byl již nedaleký Šerák. Chata přišla vhod, stejně jako možnost zazpívat si v ní s místní kytarou a občerstvit se. V blízkém zákoutí pak vznikl oběd z kombinace špaget s boloňskými hotovkami. Špagety se prý rozvařily. Zbytek dne přinesl cestu kolem pěchotního bunkru, lanovky, soch, či krav až poutnící dorazili k louce, kde se rozhodli povečeřet a přespat. Již v plném počtu tak usínali pod hvězdným nebem v závětří lesa. Noc byla chladnější první, ale byli jsme připraveni. 

Slunce bylo už vysoko na středeční obloze než naše skupina vyšla. Cílem bylo Staré Město, kde nás čekala opravovaná klubovna. Avšak v příjemném letním dnu šli někteří rychleji, jiní pomaleji, proto starší rozhodli o obědě ještě v Branné. Místní restaurace bylo vevnitř prázdná, zároveň nepřipravena na nápor tolika lidí. Personál si poradil výtečně a smažáky i řízky nám chutnaly, za což si vysloužil opět několik kytarových písniček. Trasa nás následně vedla kopci s malebnými výhledy načež plynule přešla do naučné stezky pěchotních srubů (bunkrů) s příjemně upraveným okolím. V klubovně nás přivítal zásobovač Peťa a sprcha. Zároveň proběhlo velké praní, jelikož nikdo neměl prostor tahat oblečení na týden. Zatmění Slunce nám místní podmínky nedovolily sledovat, neboť se skrylo za pahorky. V noci ještě několik z nás vyšlo na blízký kopec kochat se padajícími Perseidami. 

Čtvrtek byl den odpočinku. Zkoumali jsme městečko, hráli desítku, seděli na mobilech, či si dali zmrzlinu i výborné kung pao na oběd. Odpoledne pro nás Aďa měla nachystané poutavé vyprávění o dvoutýdenní cestě do Santiaga s množstvím fotek. Večer přišel čas na překvapení, o kterém věděli všichni, kromě ní. U ohniště jednoho z bunkrů jsme se s Aďou rozloučili, neboť její a naše cesty se již bohužel nebudou pravidelně střetávat. Plni emocí, slz a dojmů jsme se již za tmy vydali spát, neboť pátek měl být trochu náročnější. 

A taky že byl. Slunce nám dávalo s naplněnými batohy zabrat a šlo se pomalu. Nejprve jsme si však pomohli vlakem do Hanušovic, ale pak již pěšky a do kopce. V pravý čas přišel zdařilý oběd o těstovinách a masových koulích. V místním krámu nám paní doplnila zdarma tolik potřebnou vodu. V dalším úseku rozhodlo se o zkratce lesem, neznačenou stezkou, protože se nám nechtělo víc do kopce. Předvoj se však ztratil. Hlavní skupina, podstatně menší se rozdělila a část se drala lesem zatímco poslední dostali informace o neprůchodnosti a zvolili raději zelenou. Trvalo nepříjemně dlouho než jsme se všichni setkali, což bylo umocněno telefonátem předvoje o útoku vos na Šroubka s Viky. Naštěstí nešlo o nic vážného a už bez komplikací, nejkratší trasou došli všichni do bývalého lomu. Večeře se ještě dělila a hledaly se poslední zásoby, nikdo si však nedovolil sníst snídani. Lom nám poskytl další ohniště, rodiště debat a příběhů, které zněly dlouho do noci. 

Moudřejší šli spát dříve, ráno však nebylo příliš poznat kdo ponocoval. Teplo přišlo brzy sobotního rána. Naštěstí nás už čekalo jen pár kilometrů do Šumperku, cíle pěší trasy. Opět Kaufland nám poskytl zázemí a pokrm na zpáteční 4 hodiny ve vlaku. I přes zpoždění na trase a zapomenuté boty se celá společnost zdárně dopravila domů. Zdravá, zkušenější, plná dojmů a zážitků i unavená.

Za sebe mohu vyjádřit vděk za všechny, kdo se na pouť vydali, aby překonali necelých 65 kilometrů pěšky s batohem při první zkušenosti takového rozsahu. Vděk, že nám naprosto parádně vyšlo počasí, vyhly se nám puchýře i nepříjemnosti a naše cesta proběhla hladce víceméně. Vděk Zuzce a Adi za plánování i vděk za možnost vyzkoušet něco nového, náročného, ale krásného.

Dominik “Koci” Sýkora

Fotografie na zonerama.com.